WHO IS THERE?

Kdo hledá ten najde :o)

hledej here

Read more...

ŠVÝCARSKÉ RADARY

Zdá se, že po dvou a půl letech ježdění po švýcarských silnicích se stávám i expertem na místní policejní radary. Už vím, kde jsou umístěny stabilní radary, kam většinou staví mobilní radary. Vím také, jaké typy tady používají. Ty co vypadají jako blinkr, či oranžová žárovka, ty co snímají červeným laserem i ty co vám sprostě blesknou do ksichtu.

Má to však jednu nevýhodu, každá zkušenost s touto hračkou je draze vykoupená někdy méně, někdy více mastnou pokutou. Ta přichází záhy za několik dnů (zpravidla do dvou týdnů) v podobě oranžové složenky. (Zajímavé, jak oranžová získává negativní nádech v mnoha oblastech života. A taková krásná barva to byla.)
Před placením pokuty není třeba žádného vysvětlování, výslechů, osob blízkých, bodů, prostě stačí jen zaplatit. Je to tak jednoduché a fungující.

Jen jednou jsem se pokoušel zpochybnit výsledky této zvláštní fotografické disciplíny. Pan Policista mne na druhé straně telefonního spojení velice rychle ujistil, že vyjímky se nepřipouštějí. (Tehdy jsem vjel do křižovatky, tu ucpala zácpa, která se uvolnila až tehdy, když svítila zelená těm druhým. Za mohutného troubení jsem křižovatku opouštěl, když mi k tomu ještě radar posvítil na cestu.) Policista mne mi suše sdělil, že vydržet to troubení by mne nic nestálo. Za průjezd křižovatku na červenou musím zaplatit. Zaplatil jsem a rád, jiná možnost zkrátka není...

Z toho vyplynuly dvě věci. Začal jsem jezdit striktně podle předpisů. Je to levnější a bezpečnější. Druhá věc je o něco smutnější. Nezbavil jsem se paranoi, že jakékoliv rychlé blesknutí či bliknutí je akce radaru. Již to došlo tak daleko, že když jsem včera zajížděl do garáže, unavená zářivka párkrát ostře zablikala. No hrklo ve mně, i když jsem byl ve vlastní garáži.

Read more...

ADIDY

Každý má zkrátka něco. Tiger Woods milenky, JK z Jamiroque sbírku luxusních aut, Pavel Liška zlatý digy a já mám alespoň ty adidy. Ano jak již jsem předeslal v minulém příspěvku, mojí malou nevinou úchylkou je sbírka ošlapaných tenisek... Pro mne však tenisek s nedocenitelnou cenou...

Všechny z nich se mnou prošly kus života, spoustu krásných vzpomínek, ale i spousta šlápnutí do hovna (doslova i obrazně). Všech 6 párů ke mně stále patří. U všech si pamatuji, kde jsme se poprvé potkali, kde se naše cesty společně spojily.

Když už jsme u do šlapání do psích exkrementů, tak musím říci, že mne provází v této záležitosti neskutečná smůla. A mohu Vám říci, že není nic strašnějšího, když svůj nový draze pořízený, vysněný model konečně obujete, vyrazíte do ulic a během prvního dne, ano PRVNÍHO DNE takový to zážitek... Věřte, že jsem v tu chvíli opravdovým milovníkem zvířat a kynologie.

Prý šest páru je moc. Doma jsem pod silným tlakem, ať se alespoň některých zbavím, ale copak mohu? A když tak které? Ty nejodranější, čili nejvíce nošené, tedy zřejmě nejoblíbenější?

Abych se však přiznal, tak to ještě není vše. Monopol firmy Adidas se během posledního roku otřásá v základech. Zkrátka ani Puma ještě neřekla své poslední slovo... Rázem je tedy z 6 párů 9 a to jich letos určitě přibude... Avšak co na to Nike a Reebok? Zatím mlčí...

Více obrázků zde. I velcí si mohou hrát. Prosím o shovívavost a toleranci při mých úletech.

Read more...

PROBUDÍ SE SLABOŠI ZE ZIMNÍHO SPÁNKU?

Slaboší web nám lehce usnul a ne a ne se probudit. Nepomáhají sliby, kolikrát do týdne či měsíce něco napíši. Prostě je to kvapík jako blázen na všech frontách. Na druhou stranu je to důkaz, že žijeme... Psát o tom přece můžeme potom...

Nicméně věřím, že se to nyní dostane většího normálu a občas bude čas si k tomu sednout. Stále ještě nejsem tam, že bych to zvládnul přes e-mail, nebo rovnou z iphonu.

Tak nám držte palce. Mám v hlavě již pár projektíků, ale od hlavy k rukám a počítači je dlouhá cesta...

Tak snad brzy....

Ciao.... Slabosi

Read more...