KDYŽ SE SNY STÁVAJÍ REALITOU

Tři roky tajně obdivuji (dle mého skvost) retro edice adidasu tenisky Chile 62. Zřejmě se to bude většině z vás zdát nepochopitelné. Ale každý přece máme nějakou úchylku. Já i moje žena můžeme být rádi, že to jsou pro mne boty adidas... :o)

Tři roky tyto boty zůstávaly takovým malým nenaplněným přáním a nikdy nedošlo k aktu naplnění - zakoupení.

Jelikož jsem si letos k svým narozeninám chtěl udělat radost, padla volba právě na Chile 62. Strávil jsem v obchodě cca 50 minut zkoušením, naparováním před zrcadlem a ve finále rozhodnutím - kupuju.

Tento příspěvek píši samozřejmě s botami na nohách a užívám si, kdy jsou ještě čisté, voňavé :o), zkrátka nové.

Přitom však přemítám, co je lepší. Proměňovat (všechny) sny ve skutečnost nebo nikoliv. Zdá se to divné?

Tak poslouchejte. Do zaplacení u kasy, to byly boty božsky krásné, bez sebemenší chybičky. Po zaplacení se z nich staly boty dobré. Kvalitní, hezké, ale rozhodně ztratily ten glanc božské nadpřirozenosti. Už jsou to prostě jen boty, které pěkně ošlapu.

Proto přemýšlím, že není špatné ponechat některé momenty pouze v rovině snění, tak aby zůstaly božské...

Blbost?