SÁM V LESE...

Asi už stárnu, ale dnešní ranní utíkání jsem si doslova užil. Téměř celou trasu jsem naplánoval po lesích a podél kanálů. Téměř žádné ulice a civilizace.

Tím, že jsem vyběhl krátce po sedmé hodině, jsem se stihl i vyhnout pejskařům, nordic walkerům či jiným ranním ptáčatům.

Bylo lehce po dešti a nebylo jisté, zda znovu nezačne, ale přesto jsem vyrazil. A nelitoval jsem.

Atmosféra vlhkého podzimního lesa mi naprosto učarovala. Všude nádherná vlhká vůně lesa. Pod nohama mi šustilo mokré barevné listí, avšak na stromech ho stále ještě dost zůstávalo a tak to nebylo až příliš strašidelné a depresivní. Jenom tak trošku, příjemně.

Cítil jsem až neuvěřitelné propojení s přírodou. Zřejmě bych měl přestat s knihou "Škola Malého Stromu", ale já to fakt cítil. Z tohoto pocitu mne občas pouze vytrhla muzika, která do tohoto světa příliš nepatřila... Na druhou stranu nic proti postmodernímu vidění světa ne? Tam je přece všechno možné. A navíc můj iPod odváděl skvělou práci. Hudbu jsem dnes svěřil kompletně do jeho rukou a on vybíral náhodně ze všech dostupných skladeb skvěle... Takže když uprostřed lesa spustil trošku překvapivě Michael Kocáb s Pražským Výběrem, tak to naprosto nemělo chybu...

Dalším dnešním virtuálním vrcholem byla trošku zamlžená, skoro bych řekl kouřící řeka Aare s opuštěnými pohupujícími se lodičkami (skoro všechny už většinou zazimované). Tam mi do uší spustil Jiří Šlupka Svěrák - geniální.

Tak takhle vypadalo dnes moje čtrnácti kilometrové ráno....

Hezký týden.