JAK JSEM BĚŽEL PŮLMARATON

Takže závěrečná rekapitulace mého včerejšího sportovního výkonu.

To nejdůležitější - doběhl jsem. O něco méně důležitější je čas, který je z mého osobního pohledu vynikající 01:48:37 taktéž. Očekával jsem něco okolo dvou hodin.

Zážitek: Celá akce je velice emotivním zážitkem, a to od příprav na start až po pocity po dokončení. Všem doporučuji. Např. adrenalinové pocity těsně před startem jsou nezapomenutelné. Za zmínku stojí i strhující atmosféra davu, která Vás nutí vydat ze sebe maximum. No a samozřejmě proběhnutí cílem a vydechnutí je to za mnou, nemá absolutně chybu.

Organizace: Geniální organizace tak kolosální akce je asi podmínkou. Ale stejně klobouk dolů, jak to všechno klapalo. Doprava, odevzdání osobních věcí na startu a vyzvedávání po doběhu, občerstvování na trati... prostě paráda.

Divácká kulisa: Skvělou podporou jsou kapely a diváci na trati. Jejich povzbuzování Vám naleje znovu krev do žil.

Průběh:
1-10 km: To běží samo a jen se bažíte atmosféry. Eufórie... Měl jsem pocit, že jen předbíhám ostatní, nikoliv, že někdo předbíhá mne. Ale dojde k otočení situace.
11 km: Po deseti km se dostávám do fáze, kterou již nejsem zvyklý běhat a začíná se to táhnout. Začínáte moc přemýšlet, počítat, kolik ještě zbývá, v břiše se začíná rodit nepříjemné tlačení. (Navíc už asi 30 vteřin před startem jsem si uvědomil, že potřebuji čůrat... To přichází zpět - mám - nemám - mám...)
15.-16. km: Se to začíná lámat a začínáte věřit, že to vyjde...
17.km: Mne předbíhá černoch, který vypadá, že vyběhl před minutou, míjí mne téměř dvojnásobnou rychlostí. Kupodivu s ním držím několik stovek metrů krok, ale jenom proto, že se otočil a běžel pozadu. Poté se otočil zpět a zmizel mi. Trošku deprese.
19. km: Krize v pravém slova smyslu. Zkušenější běžci, kteří umí finišovat Vás začínají předbíhat. Ten předposlední kilometr má snad 5 kilometrů.
20.+ 21. km: Mé podvědomí přestalo věřit ukazatelům (posledních 1000 m) a představuje si, kolik toho musím uběhnout. Všechno už bolí a píchá...
Cílová rovinka: Měl jsem zafixováno, že doběh bude opět na stadionu, jako na jaře. Takže stále vyhlížím, kdy už to sakra bude. Okolo mne je strašné množství diváků. Ti šílí a povzbuzují. Najednou se přede mnou objevil modrý koberec a já zjistil, že jsem v cíli.

Tak takhle to nějak probíhalo...