La Traviata aneb open air po klasicku
Jelikož žádná česká kapela letos nedorazí na žádný švýcarský letní festival, rozhodli jsme se pozměnit žánr „open air „ a vsadili na klasiku.
Příjezd do městečka Avenches, vzdáleného slabou hodinku od nás však letní festival připomínal. Narychlo udělané směrovky nás navedly na obrovskou louku přeměněnou na parkoviště. Organizátoři dbali na přesné zaparkování, mezery mezi auty. Další cedule nás naváděli k samotnému místu dění. Když jsme se šinuli davem návštěvníků, vybavených piknikovými taškami a lednicemi, litovali jsme, že jsme si nekoupili lístky předem.
Lístky byly, cena jednoho převyšovala cenu dvou lístků na víkendový festival v Čechách, ale na to už si zvykáme…
Procházíme městečko, příjemně zaplněné návštěvníky. Pozůstatky římského města, jimž vévodí amfiteátr pro 6000 lidí.
Ve 20:10 přichází zprávička os Martiny, že holčičky už spí (jak to dokázala?!). Víťa míří z tenisového turnaje v Gstaadu ji vystřídat. Tak to bychom měli…
Přesouváme se areálu festivalu. Procházíme rychle muzeum římské doby, a necháme se lákat vůněmi ze stánků s občerstvením. Usazujeme se s palačinkami a kávičkou a závidíme lépe vybaveným Švýcarům. Tahají z košů dobrůtky, šampíčko a skleničky na nožičce jsou standart.
Je stále teplo, ale obloha už se začíná měnit a atmosféra je napínavější. Všichni se začínají usazovat na svá místa. Najednou se na obloze objeví asi deset čápů. Krouží nad námi, dva se usazují na věži kostela. Je to znamení?
Vybíráme místečko, kde je míň lidí. Vybalujeme deky, naléváme růžové vínečko.
Ještě jednou se příroda ozývá….Když se paní dirigentka chystá k první taktovce, začnou štěkat snad všichni psi v okolí. Což rozesměje návštěvníky….ona chvilku vyčkává, ale pak přeruší štěkot první tóny Verdiho opery La Traviatta. Známé melodie, tragický příběh a na konci velké BRAVO!
Ani příšerně zacpané parkoviště nás neodradilo a příští rok se rádi vrátíme poslechnout Mozarta. A lépe vybaveni! Pictures viz zde:
Příjezd do městečka Avenches, vzdáleného slabou hodinku od nás však letní festival připomínal. Narychlo udělané směrovky nás navedly na obrovskou louku přeměněnou na parkoviště. Organizátoři dbali na přesné zaparkování, mezery mezi auty. Další cedule nás naváděli k samotnému místu dění. Když jsme se šinuli davem návštěvníků, vybavených piknikovými taškami a lednicemi, litovali jsme, že jsme si nekoupili lístky předem.
Lístky byly, cena jednoho převyšovala cenu dvou lístků na víkendový festival v Čechách, ale na to už si zvykáme…
Procházíme městečko, příjemně zaplněné návštěvníky. Pozůstatky římského města, jimž vévodí amfiteátr pro 6000 lidí.
Ve 20:10 přichází zprávička os Martiny, že holčičky už spí (jak to dokázala?!). Víťa míří z tenisového turnaje v Gstaadu ji vystřídat. Tak to bychom měli…
Přesouváme se areálu festivalu. Procházíme rychle muzeum římské doby, a necháme se lákat vůněmi ze stánků s občerstvením. Usazujeme se s palačinkami a kávičkou a závidíme lépe vybaveným Švýcarům. Tahají z košů dobrůtky, šampíčko a skleničky na nožičce jsou standart.
Je stále teplo, ale obloha už se začíná měnit a atmosféra je napínavější. Všichni se začínají usazovat na svá místa. Najednou se na obloze objeví asi deset čápů. Krouží nad námi, dva se usazují na věži kostela. Je to znamení?
Vybíráme místečko, kde je míň lidí. Vybalujeme deky, naléváme růžové vínečko.
Ještě jednou se příroda ozývá….Když se paní dirigentka chystá k první taktovce, začnou štěkat snad všichni psi v okolí. Což rozesměje návštěvníky….ona chvilku vyčkává, ale pak přeruší štěkot první tóny Verdiho opery La Traviatta. Známé melodie, tragický příběh a na konci velké BRAVO!
Ani příšerně zacpané parkoviště nás neodradilo a příští rok se rádi vrátíme poslechnout Mozarta. A lépe vybaveni! Pictures viz zde:
0 komentářů:
Okomentovat